Nenucenost vítězí 

Reklamy, které obsahují titulek složený ze superlativů, mají o 35 až 40 % nižší hodnocení ve výkonnostních parametrech než reklamy umírněné. Superlativy se dobře uplatňují pouze tam, kde je použití produktu spojené s okamžitými a intenzivními emocemi. Naopak reklamy obsahující přirozenou chválu produktu působí seriózně a vzbuzují důvěru. Na českém marketingovém trhu obecně platí, že čím větší značka, tím serióznější a nenucenější reklama. Vysokou serióznost zákazníci očekávají od reklam týkajících se financí, energií a léků. Objem nabídky v promočních akcích se od roku 2008 zvedl o 50 %. Sezonní výprodeje nahradila trvalá nabídka slev a cenovou náladu populace zvedly nově vznikající slevové portály. V některých oblastech se pak začala systematicky snižovat kvalita, a to v takové míře, že si zákazníci nemohli nevšimnout.

Dobří holubi se vracejí

„Marketing lze uklidnit nejen pomocí reklam, které budou u zákazníků vzbuzovat důvěru. Důležitá je i péče o stávající zákazníky, která by měla seriózním způsobem do reklamy pronikat,“ přiblížil Martin Mravec, generální ředitel GfK Czech&Slovakia, na konferenci Marketing Management 2012.

Z průzkumů společností GfK Czech a GfK Slovakia dále vyplývá, že zákazníci nejčastěji přecházejí ke konkurenci z důvodu ceny (41 %), přístupu k zákazníkovi (26 %), kvality (22 %) a volby jiného produktu (15 %). Mezi české společnosti, které si nejvíce váží svých zákazníků, patří obchodní řetězce (63 %), banky (40 %) a lékárny (39 %). Největší posun v péči o zákazníky byl zaznamenán u obchodních řetězců (45 %), bank (43 %) a u lékáren (36 %).

Na Slovensku si nejvíce váží svých zákazníků obchodní řetězce (59 %), telekomunikační operátoři (56 %) a banky (38 %). V případě péče jsou to telekomunikační operátoři (53 %), obchodní řetězce (48 %) a banky (41 %).

Zdroj: GfK

Foto: © Robert Mizerek - Fotolia.com

Řešení optimalizace zásobování společnosti J.K.R. přináší do podnikových informačních systémů Byznys ERP sofistikovaný nástroj, který významně snižuje dopravní náklady pomocí efektivního rozplánování tras využitím optimalizačních algoritmů. Vylepšení umožňuje zvýšit efektivitu plánování a sledování celého logistického řetězce od objednávky až po doručení zboží. To se kladně odrazí v hospodaření firmy, hlavně v oblasti snížení nákladů na pohonné hmoty, menším opotřebením vozidel, zkrácením doby přepravy, úsporou času či nižším nárokům na lidské zdroje. V neposlední řadě je významným přínosem řešení také možnost zkvalitnění služeb poskytovaných zákazníkům prostřednictvím informací o pohybu dodávky.

„Kromě efektivnějšího plánování, sledování a řízení vozového parku lze novinku uplatnit také například při generování expedičních požadavků v modulu Skladového hospodářství,“ uvádí Rákosník. „Uživatelé tak nyní mohou importovat všechny požadované obchodní objednávky do množiny dokladů určených k expedici. Výsledkem je nejkratší možná cesta skladem, což výrazně urychluje celý proces expedice zboží,“ dodává Rákosník.

Odborníci J.K.R. vzali v potaz také lidský faktor a ponechali uživateli možnost plně ovlivňovat výsledek výpočtu optimální trasy, čímž je zajištěno delegování rozhodovací pravomoci na konkrétní osobu za rozvoz nebo vyskladnění zboží zodpovědnou.

Zdroj: J.K.R.

Nedostatkovost půjček, která mnohé podniky trápila, už dávno přestala být tématem. Tedy alespoň v Německu. Naopak ve Švýcarsku, jak zmínily Neue Zürcher Zeitung, právě teď hlásí ředitelé velkých podniků zhoršenou dostupnost půjček. Mezinárodní měnový fond (MMF) ve svém nejnovějším Global Financial Stability Reportu pro Evropu ještě žádné odvolání rizikového stavu na trhu s kredity nevyhlásil.

Bankovní bilance se tenčí 

MMF varuje, že banky skrze nové nároky na kapitálové zajíštění a likviditu (Basel III) musí do konce roku 2013 snížit své bilance o dva biliony eur. Tento deleveraging povede také k poklesu podnikových půjček – a to samozřejmě ne o dva biliony eur. MMF už teď odhaduje, že by se množství úvěrů ve srovnání s dnešním stavem mohlo snížit o 1,7 %.

Tyto předpovědi se vztahují na celou Evropu. Pro Německo ale není vidět na obzoru žádné nebezpečí. Indikátor půjček poskytnutých německým průmyslovým podnikům, zveřejňovaný ifo-Institutem, oznámil v dubnu snížení na nové dlouhodobé minimum: Už jen 19,5 % dotázaných podniků považuje podmínky bank při půjčování kreditu za restriktivní. To je opět o 0,8 % méně než v předchozím měsíci.

Po šoku 

Skutečně je dokonce v německých finančních kruzích slyšet, že banky stále více ani peníze připravené na průmyslové půjčky u podniků neudají. To je pro firmy dobré znamení.

Přesto si mnozí podnikatelé a manažeři v rozhovorech, které s nimi vedu, někdy s lehkou hořkostí v hlase vzpomenou na šok roků 2008 a 2009. V tomto časovém období byly podmínky udělení úvěru drasticky zpřísněny a mnohá prodloužení doby splatnosti, se kterými bylo mlčky počítáno, byla najednou zamítána.

Často se podařilo prodloužení doby splatnosti vyjednat pouze za cenu dalších záruk nebo po opatření dodatečného vlastního kapitálu. Jinak hrozilo krácení nebo dokonce zamítání půjček.

Strategie místo loučení 

Není tedy žádným překvapením, že se podniky zamýšlejí nad alternativními způsoby financování a ukazují bankovním půjčkám záda. Podle mého názoru jsou takové kroky krátkozraké, jde-li jen o to, rozloučit se se svou bankou.

Důležitější je zde strategii financování bankou vložit do širšího konceptu financování firmy se zohledněním nejrůznějších kritérií. Důležitou součást takového konceptu představuje krátko- a střednědobý managment likvidity. V této souvislosti je také třeba rozhodnout, jak se firma příště zachová, až se dostane s likviditou do úzkých.

Autor byl několik let sekčním vedoucím banky a obchodním ředitelem jedné z firem německého středního stavu. Dnes je poradcem ve službách bank Innovecs GmbH a středně velkých firem. Soukromě také provozuje oceněný ekonomický blog Blick Log. E-mailem ho zastihnete na dirk(tečka)elsner(zavináč)innovecs(tečka)de. 

Z partnerského německého CFO Worldu přeložil Max Hutar

Foto: © Stefan Baum - Fotolia.com

Uživatel ABRA Serveru má na výběr tři úrovně garance. Standardně je dodávána čtyřletá záruka; navíc lze objednat servis s garancí opravy u zákazníka. ABRA Server dále nabízí unikátní garanci nejvyšší úrovně, která je postavena na plném obnovení chodu všech softwarových součástí, včetně IS ABRA. Pro zákazníka to znamená, že v případě problému nemusí koordinovat činnost více dodavatelů.

ABRA Server je již z výroby vybaven potřebnou technologií pro virtualizaci. Jako rozšíření lze objednat další stavební kostky do serverové stavebnice. Prozatím je v nabídce terminálový server, poštovní server Linux, Exchange či brána pro zabezpečení připojení k internetu. Díky virtualizační vrstvě zákazník může provozovat i vlastní virtuální servery. Jako příslušenství lze objednat záložní zdroj napájení nebo externí zálohovací zařízení. Veškerá přídavná zařízení jsou dodávána v nakonfigurované podobě tak, aby optimálně pracovala s ABRA Serverem.

Zdroj: ABRA Software a.s.

Širší nabídka pro podnikatele 

Z pohledu produktů stále ještě s 60 procenty převažuje leasing (finanční i operativní), významně se však při financování strojů a zařízení prosazují nebankovní úvěry a splátkové prodeje. Tento trend potvrdily i statistiky České leasingové a finanční asociace (ČLFA) za rok 2011, kdy se stroje a zařízení podílely na nebankovních úvěrech pro podnikatele 20 procenty. V oblasti financování leasingem se jejich podíl v komoditě strojů, zařízení a dopravních prostředků dlouhodobě pohybuje okolo 25 procent. Vliv na vývoj nebankovního trhu měly také legislativní změny v oblasti daní. Významným faktorem je využití operačních programů a dotací z EU, které lze kombinovat pouze s produkty úvěr a splátkový prodej. Také skladba financovaných strojů se mění v závislosti na vývoji jednotlivých odvětví. „Vloni ožil trh v oblasti kovoobrábění, daří se také plastikářskému oboru. Útlum lze očekávat u stavebních strojů z důvodu nedostatku stavebních zakázek. Také dříve velmi populární tiskařské stroje jsou kvůli dozvukům ekonomické krize stále ještě v útlumu,“ říká Zdeněk Kejval z členské společnosti ČLFA.

Nový klient – zemědělec 

Před třemi roky Evropský zemědělský garanční a podpůrný fond akceptoval leasingové společnosti jako partnery při financování zemědělské techniky. Zemědělci tak mají nárok na dotaci při využití nebankovního financování stejně jako u bank. Tím se stal leasingový sektor atraktivní pro tyto klienty a otevřel se další prostor pro využití nebankovních úvěrů. „Také do budoucna očekáváme, že podíl nebankovních úvěrů bude narůstat,“ konstatuje Kejval. „Předpokládáme, že se jejich poměr bude ve srovnání s leasingem pohybovat zhruba jedna k jedné.“

Převládá cena nad značkou 

Dalším trendem ve financování strojů a zařízení je rostoucí poptávka klientů po nových dodavatelích. Dříve byly tyto technologie doménou tradičních značek. V současné době vyrostla kvalita i nových dodavatelů, ať už asijských nebo menších výrobců. To se odrazilo i na poptávce zákazníka, který preferuje nižší cenu nad značkou více než v minulosti, ovšem při podobných požadavcích na kvalitu, výkon a spolehlivost. Této skutečnosti se musejí přizpůsobit také leasingové společnosti. To mělo vliv i na dříve hojně využívaný odbytový leasing, kdy se spojil výrobce stroje s poskytovatelem financí a nabídli klientovi společný produkt. Tato spolupráce v současné době funguje spíše v oblasti menších strojů s nižší pořizovací hodnotou a zaměřením spíše na menší klienty. Řada výrobců se již nechce vázat pouze na jednu leasingovou společnost, také klient při pořízení větší investice vypisuje na poskytovatele financování daleko častěji výběrová řízení. U menších klientů hraje významnou roli doporučení a dobrá zkušenost z dřívější doby. V posledních letech se také prosazuje doporučení banky na svou dceřinou leasingovou společnost. Pokud má klient dobré postavení u banky, odrazí se to v rychlosti schvalování úvěru, případně i v ceně.

Opomíjený leasing? 

I když se stále více prosazuje využívání nebankovních úvěrů a splátkových prodejů, leasing má pro řadu klientů svůj půvab. Firma si může oproti odpisům rozložit splátky i daňové náklady rovnoměrně v čase. Leasingová smlouva dává také klientovi jistotu předem dohodnutých splátek, neobsahuje klauzule o přecenění smlouvy v případně snížení jeho bonity aj.

Silná pozice leasingových firem 

Další výhodou pro firmy při využití leasingu je silná pozice a znalost trhu odborníky z leasingové společnosti. „V případě leasingu, kdy je kupujícím leasingová společnost, má větší vyjednávací sílu vůči dodavateli, než menší firma. Díky znalosti trhu a garanci silného partnera můžeme klientovi dohodnout lepší platební podmínky, nižší předplatby atd. Silná pozice leasingové společnosti je stěžejní u zahraničních dodavatelů,“ dodává Kejval. Tím, že nebankovní firmy poskytují kromě samotného financování také řadu doprovodných služeb a jsou s klientem v úzkém kontaktu, mohou mu pomoci řešit např. podmínky při koupi stroje či posouzení a úpravu kupní smlouvy v jeho prospěch.

Doprovodné služby 

Kromě doprovodných služeb spojených s pořízením stroje je hlavní přidanou hodnotnou možnost jeho pojištění. Pokud si klient vybere renovovanou leasingovou společnost, dostává tzv. all-risk pojištění, tj. pojištění za velmi zajímavou cenu s komplexním krytím všech pojistných událostí. „Stalo se nám, že si chtěl klient pojistit stroj sám, kdy preferoval minimální cenu pojistky,“ uvádí Zdeněk Kejval. „Při škodní události byl pak zaskočen výlukami pojistného krytí a větší část vzniklé škody musel uradit ze svého. V rámci pojištění all-risk mu leasingová společnost garantuje tvrdý rozsah krytí pojistné škody.“ Připojištění dopravy, montáže, strojní obsluhy atd. využívají zejména větší klienti nebo ti menší, kteří už mají s pojistnou událostí zkušenost. Pokud klient uzavře pojištění u leasingové společnosti, nemusí každý rok dokladovat existenci pojistky. Stroj je pojištěný od doby převzetí do posledního dne platnosti leasingové smlouvy.

Nákup z „druhé ruky“ 

Pro řadu klientů může být také lukrativní využívání second handu z nabídky leasingové společnosti, kdy má možnost získat hodnotnou technologii za nižší cenu. Jde především o tahače, návěsy, stavební stroje či o převzetí leasingové smlouvy.

Zdroj: © ArchMen - Fotolia.com

Daň z nehnuteľností určených na bývanie by sa mala zvýšiť a mala by byť vymeriavaná na základe hodnoty nehnuteľností. Uvažuje sa nad odpočítateľnými položkami alebo inými metódami kompenzácie pre nízkopríjmové skupiny.

Mali by byť zavedené nové dane z motorových vozidiel. Samostatná daň sa bude platiť pri registrácii vozidla. Navyše, popri existujúcej dani z motorových vozidiel, ktorá je príjmom rozpočtov vyšších územných celkov, by mala byť uvalená nová ročná daň na tie vozidlá, ktoré v súčasnosti nie sú predmetom dane z motorových vozidiel, ktorá bude príjmom štátneho rozpočtu. Bude sa týkať predovšetkým vozidiel používaných na osobné (nie podnikateľské) účely. Pri výmere nových daní by mali byť brané do úvahy environmentálne kritériá, ako napríklad úroveň emisií CO2.

Spotrebná daň z cigariet a iných tabakových výrobkov by sa mala zvýšiť od 1. marca 2013 podľa existujúcej legislatívy, založenej na dohode s EÚ, za účelom dosiahnutia harmonizovaných minimálnych sadzieb. Ministerstvo financií zvažuje zvýšenie spotrebnej dane skôr a/alebo vo väčšej miere, než to bolo pôvodne schválené. Spotrebné dane z vína, liehu a piva sa môžu stať ďalším zdrojom dodatočných príjmov. Sadzba dane z pridanej hodnoty by mala zostať nezmenená na úrovni 20 %.

Zdroj: KPMG

Foto: © Visual Concepts - Fotolia.com

V citovaném rozsudku poplatník přijal dlouhodobé cizoměnové úvěry a v letech 2004 až 2006 zaúčtoval nerealizované kurzové zisky z přepočtu cizí měny na české koruny. Tyto nerealizované kurzové zisky pak v řádném daňovém přiznání zahrnul do základu daně z příjmů. Následně však podal odvolání proti vlastnímu daňovému přiznání a požadoval vyjmutí těchto kurzových zisků ze základu daně. Dle názoru poplatníka totiž použitá účetní metoda (upravená vyhláškou) nebyla v souladu s účetními principy upravenými zákonem o účetnictví a zároveň nedošlo ke skutečné realizaci příjmu, jak požaduje zákon o daních z příjmů. 

Nejvyšší správní soud neakceptoval argument poplatníka, že zachycení v účetnictví v souladu s vyhláškou bylo nesprávné. Na druhou stranu však konstatoval, že v okamžiku pouhé změny směnného kurzu a jeho promítnutí do účetnictví, kdy dochází k účtování o nerealizovaném kurzovém zisku, nevzniká faktický příjem: „Ziskem může být pouze zhodnocení koruny vůči zahraniční měně doprovázené fyzickým tokem peněz, které je ovšem jasné až k datu uskutečnění operace (splátky, na kterou bylo vynaloženo méně českých korun).“ 

Soud se v rozhodnutí detailně nezabývá technikou, jakou by měly být kurzové zisky zdaněny v okamžiku realizace, ani problematikou uznatelnosti nerealizovaných kurzových ztrát. Rozsudek otevírá celou řadu dalších otázek v případech, kdy dochází k výsledkovému účtování o nerealizovaných oceňovacích rozdílech a na které by logika uplatněná v citovaném rozsudku mohla být také použita. 

Lze očekávat, že daňová správa bude na právní názor vyjádřený Nejvyšším správním soudem reagovat odmítavě. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je však konečné, a případná změna jeho právního názoru je do budoucna možná pouze relativně složitou cestou rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu.

Zdroj: KPMG

Foto: © arahan - Fotolia.com

Nejčastější příčinou problémů je samozřejmě složitá ekonomická situace. I když se platební morálka českých firem po letech krize stabilizovala, procento selhání je o 50 % vyšší než před rokem 2008.

Kůň bílý pádí vlaku vstříc...

Problémy s pohledávkami ale nemusejí mít příčinu jen v ekonomických potížích. Stále častěji je možné narazit na podvodníky, kteří založí fiktivní firmu, odeberou zboží a už o nich nikdo nikdy neuslyší.

Odborníci KUPEG však upozorňují, že se množí i případy, kdy najednou přestane platit i zavedený a dobře fungující obchodní partner. Jde podle nich o profesionální tunelování dobrých firem. Model je následující – fungující a ziskovou společnost či rodinný podnik s regionální působností majitel prodá. Nový majitel na první pohled pokračuje ještě několik měsíců v podnikání, odebírá zboží či služby, za které však neplatí, a firmu zatím vytuneluje. Pak ji znovu už přeprodá „bílému koni“, samozřejmě už prázdnou. Ten se nezdržuje na adrese uvedené v obchodním rejstříku, nekomunikuje s dodavateli a nemá žádný majetek. Dodavatelé pak mohou své pohledávky rovnou odespat, pokud je nemají pojištěné.

KUPEG proto doporučuje firmám, aby věnovaly velkou pozornost komunikaci se svými obchodními parametry, sledovaly vlastnické vztahy, reagovaly včas na změnu statutárních zástupců, sídla či kontaktů, dávaly pozor na nezvykle velké objednávky, větší prodlení ve splatnosti faktur a podobně. Mohou tak včas odhalit, že s jejich odběratelem není něco v pořádku a předejít tak velkým ztrátám.

Foto: © Tomas Sereda - Fotolia.com

Po úspěšné registraci obdrží partner na e-mail, uvedený při registraci, bannery provozovatele programu, které poté umístí na své webové stránky. Prostřednictvím bannerů si potenciální zákazník stáhne trial či demo verzi programu z rodiny systémů HELIOS. Pokud jej produkt zaujme a zakoupí jej, je partnerovi na účet připsána provize. Mezi producenty ERP systémů v České republice je Asseco Solutions prvním, který využívá tento způsob partnerského prodeje svých systémů.

Zdroj: Asseco Solutions

Foto: © Victoria - Fotolia.com

Zdroj: KPMG

Foto: © froxx - Fotolia.com

„Majitelé českých podniků si uvědomují, že změna vlastnické struktury není snadný proces, a proto již dvě pětiny z nich mají připravený plán nástupnictví. Jde o strategii, jak vyřešit odchod z podniku, aniž by tím ohrozili jeho budoucí prosperitu. Další pětina vlastníků hodlá v nejbližších dvou letech takový plán připravit,“ říká David Borkovec, partner v Daňovém a právním oddělení PwC Česká republika, který radí podnikatelů s otázkami týkajícími se předání firmy.

Sága rodu Nováků se konat nejspíš nebude, nebuďte sentimentální, majitelé... 

Průzkum PwC ukázal, že pětina (21 %) českých firem přejde v rámci rodiny do rukou další generace. Úspěšné mezigenerační předávky podniku jsou obvykle spojeny s tvrdou a dlouhodobou prací na obou stranách, důvěrou a schopnostmi zapojených jedinců i ostatních členů rodiny, zaměstnanců a obchodních partnerů. 

„Studie amerického Institutu rodinných firem ukazují, že pouze 30 % společností přežije po předání druhé generaci, jen 12 % ve třetí generaci a pouhá 3 % firem se dostanou za čtvrtou generaci či dále. České podniky jsou teprve na začátku, ale jsem si jistý, že podobná neúprosná čísla budou platit i pro ně,“ upozorňuje David Borkovec.

Jaké mají podnikatelé další možnosti? 

Více než čtvrtinu firem (26 %) koupí strategický investor. Tito investoři kupují společnosti, aby vhodným způsobem doplnili své schopnosti, pronikli na trh nebo získali konkurenční výhodu. Více než desetinu (11 %) firem odkoupí stávající management (management buy-out; MBO). Tato varianta je v poslední době populárnější v souvislosti s dostupným financováním a rostoucími zkušenostmi s podobnými transakcemi.

Další více než desetinu (11 %) společností hodlají jejich majitelé předat novým vlastníkům prostřednictvím primární emise akcií (IPO). IPO je elegantní varianta pro možnost postupně vystupovat ze společnosti a prostřednictvím minoritního podílu s ní neztratit kontakt. Každá dvacátá (5 %) firma se spojí s jinou společností. Výhodou je, že pro tuto transakci není zpravidla potřeba externí financování. Pět procent vlastníků plánuje prodat svou společnost finančnímu investorovi. V realitě je pak podíl finančních investorů na transakcích vyšší. Důvodem, proč se majitelé staví někdy negativně k prodeji své firmy finančnímu investorovi, je často nepochopení záměrů finančních investorů a obava vlastníků o ztrátu identity svých společností.

Existuje i řada dalších možností. Například jeden z oslovených majitelů firem uvedl, že plánuje svůj majoritní podíl ve společnosti prodat ostatním minoritním spoluvlastníkům.

Jakou má moje firma hodnotu? 

Chce-li majitel společnost prodat, ale i předat, měl by znát její cenu. Stanovit ji alespoň nějakým způsobem se pokusily téměř dvě třetiny (59 %) dotázaných. Existují různé metody, na jejichž základě lze hodnotu společnosti určit. Lze například vycházet ze současné hodnoty aktiv. Další možností, jak ocenit firmu, je očekávaná hodnota budoucích hotovostních toků (cash flow), které bude podnik generovat. Majitel také může vycházet z výsledků ocenění či transakcí společností obdobného typu a velikosti. 

„Průzkum ukázal, že čeští majitelé pečlivě sledují transakce ve svém oboru. Třetina z nich by totiž použila právě transakci srovnatelné firmy pro určení hodnoty své společnosti,“ dodává David Borkovec.

Foto: © Iakov Kalinin - Fotolia.com

V insolvenci se v dubnu ocitla mj. společnost Atos IT Solutions and Services, s.r.o. (dříve Siemens IT Solutions and Services, s.r.o.), prodejci automobilů AUTO-EXNER s.r.o. a AUTO HASE, spol. s r.o. a přepravní společnost ČETRANS a.s.

* insolvenční návrhy podané, mohou se na daný subjekt opakovat

zdroj Creditreform, insolvenční rejstřík

Konkurs je způsob řešení úpadku spočívající v tom, že na základě rozhodnutí o prohlášení konkursu jsou zjištěné pohledávky věřitelů poměrně uspokojeny.

Konkurzů bylo v dubnu 2012 prohlášeno 142. Ve srovnání s minulým měsícem je po přepočtu na počet pracovních dní počet konkurzů opět nižší (o 6,45%). Opět však vzrostl podíl živnostníků na celkovém počtu firem v konkurzu.

zdroj: Creditreform

Obratově největší firmou v konkurzu byla v dubnu 2012 společnost BALTOM, s.r.o.

Nejvíce insolvenčních návrhů bylo před prohlášením konkurzu podáno na společnost TVARSTAV s.r.o. Věřitelé se o prohlášení úpadku pokoušeli 9x.

Firmy v konkurzu dle obratu

zdroj: Creditreform

Podle údajů ČNB dochází v posledních dvou letech ke zpomalování dynamiky úvěrování domácností. Přesto počet insolvenčních návrhů fyzických osob – spotřebitelů stále roste a pokles insolvencí nelze očekávat ani v dalším období. Dubnové hodnoty jsou opět na maximu a to i ve srovnání s celým obdobím od začátku fungování Insolvenčního zákona v roce 2008. Insolvenci fyzických osob je možné řešit oddlužením. Oddlužení probíhá buď formou zpeněžení majetku dlužníka nebo plněním splátkového kalendáře, kdy dlužník musí během 5 let splatit věřitelům alespoň 30 % dluhu. Pokud dlužník není schopen řešit úpadek oddlužením, je prohlašován konkurz. 

V dubnu 2012 požádalo o oddlužení celkem 2123 osob. Ze všech žádostí bylo oddlužení povoleno v 1405 případech. Od začátku roku bylo podáno  celkem již 10 077 žádostí o oddlužení. Za první čtyři měsíce loňského roku bylo povoleno dokonce 67 % žádostí o oddlužení. Oddlužení formou zpeněžení majetku využilo v dubnu 33 dlužníků. V ostatních případech bylo oddlužení řešeno nastavením splátkového kalendáře. 

Pro další období Creditreform neočekává v oblasti vývoje insolvenčních návrhů zlepšení situace. Vzhledem k vysokému zadlužení domácností a dalším plánovaným restriktivním opatřením vlády se zvyšuje nejistota jak v podnikatelském sektoru, tak na trhu práce. To se odrazí v hospodaření firem i v ekonomické situaci domácností. Creditreform sleduje insolvenční rejstřík permanentně a své pravidelné analýzy o vývoji insolvencí v Česku i zahraničí zveřejňuje již několik let.

Foto: © Wolfgang Kraus - Fotolia.com

V oblasti daní je při schvalování návrhů v legislativním procesu EU uplatňována jednomyslnost. Evropský parlament má v této proceduře úlohu pouze konzultativní. Záleží tedy na tom, jak se ke schválenému návrhu postaví jednotlivé členské státy. Některé z nich, včetně České republiky, se k návrhu od začátku staví odmítavě. Řada států by se také musela potýkat s problémem, že nemá v daňovém systému obsažena pravidla pro konsolidaci společností v rámci skupiny. 

Pokud nebude k jednomyslnému schválení návrhu existovat dostatečná vůle, europoslanci doporučili, aby se neprodleně připravila procedura posílené spolupráce těch zemí, které návrh schvalují (minimálně je potřeba shoda 9 států). V takovém případě by CCCTB byl zaveden v omezeném okruhu členských států. Z toho plyne nevýhoda pro ty státy, které by se z procedury vyčlenily – nemohly by totiž žádným způsobem ovlivnit konečnou verzi textu směrnice.

Zdroj: KPMG

Foto: © Gina Sanders - Fotolia.com

Jsou to hlavně činnosti jako plán, forecast, roční závěrka a konsolidace, hodnocení zaměstnanců, jednání s bankami, komunikace s podřízenými útvary. Momentálně se věnuji také aktivitám v oblasti zlepšení klimatu respektive kultury ve firmě a ve svém úseku, reorganizaci týmu nákupu, přípravě programu pro stabilizaci hospodářských výsledků a cash flow v letech 2013 až 2015.

Co považujete za svůj největší úspěch v rámci své současné pozice? 

Úspěšná byla určitě implementace systému odměňování s výrazně nadprůměrným podílem pohyblivé složky mzdy a naprosto "klidné" přijetí těchto zásadních změn. Z počátku svého působení ve WITTE bych dále zmínil změnu struktury financování firmy, standardizaci reportingu a také konsolidaci v rámci skupiny (výrazné zkrácení lhůt v této oblasti). Za zmínku také stojí, že se zvládlo několik kritických momentů při fluktuaci klíčových zaměstnanců a bezesporu se podařilo i týmové zvládnutí hospodářské recese a příprava na ni. Díky projektům realizovaným před krizí byla totiž následná opatření realizována v klidu a velice rychle, jelikož byla "předpřipravena" a nebylo překvapením, že existují.

S kým nejčastěji v rámci své práce komunikujete? 

Velmi často komunikuji samozřejmě s kolegy z vedení firmy – s ředitelem, vedoucím výroby, plastů a industrializace. Určitě úplně nejvíce přijdu do styku s přímými podřízenými vedoucími podřízených útvarů. Nerad bych také vynechal kolegy na vedoucích pozicích v mateřské společnosti.

Co považujete pro výkon své pozice za nejdůležitější? 

Akceptaci, komunikaci, nadhled, sebedůvěru, spolupráci, pochopení pozic dodavatelů převážně interních služeb, jazykové znalosti, znalosti práce s PC.

Jaké máte pracovní priority na nejbližší období, co byste chtěli zlepšit? Máte nějaké motto? 

Již více než šest měsíců pracujeme na zlepšení "nálady" ve společnosti a já chci dosáhnout zlepšení minimálně ve svém úseku. Určitě chci, abychom dotáhli některé dlouhodobější aktivity na úrovni skupiny WITTE. V neposlední řadě bude třeba se připravit na další otřesy v celosvětovém hospodářství tak, abychom opět byli připraveni minimálně prostřednictvím silné pozice klíčových bilančních položek a také síly našich zaměstnanců.

Osobní motta jsou dvě: Změna je život a Problém, o kterém nevím, neumím řešit a neumím s ním tak svému podřízenému či kolegovi pomoci.

Gerhard Knop studoval dva semestry na ZČU, poté ukončil studium z důvodů neslučitelnosti studia s probíhající transformací v České spořitelně. Má za sebou také desetiměsíční studium Spořitelní akademie Brno. V letech 1991 až 2004 působil v České spořitelně jako přepážkový a úvěrový pracovník, od r. 1993 jako vedoucí oddělení úvěrů právnickým osobám. Od r. 1996 zastával pozici finančního náměstka, následně ředitele projektu SAP Implementace a ředitele projektu Shared services. Dále měl na starosti projekt SAP II a projekt HULK. Od r. 2004 působí ve Witte Nejdek: začínal jako vedoucí týmu controllingu, poté jako prokurista společnosti a nyní i jako vedoucí úseku podpory.

Rozhovor vznikl za laskavé součinnosti České asociace pro finanční řízení a společnosti Wolters Kluwer ČR

Blíží se prestižní 15. Jubilejní Controllingové fórum, každoroční setkání finančních a ekonomických ředitelů, které se v režii Controller-Institutu koná 13. a 14. 6. v Roztokách u Prahy.

Ilustrační foto: © arahan - Fotolia.com

Česká daňová správa na svých webových stránkách rovněž informovala, že byla v Bogotě podepsána daňová smlouva s Kolumbií. V obou státech budou nyní následovat nezbytné legislativní postupy vedoucí ke vstupu smlouvy v platnost. Ze smluv s Hongkongem a Bahrajnem vybíráme maximální výše srážkových daní u pasivních příjmů a úpravu stálé provozovny. V obou smlouvách jsou tyto oblasti upraveny v podstatě shodně:

Staveniště nebo stavební a montážní projekty povedou ke vzniku stálé provozovny, pokud budou trvat déle než 6 měsíců.

Stálá provozovna vznikne rovněž poskytováním služeb na území druhého státu přesahujícím v úhrnu 6 měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období. Dividendy mohou být ve státě zdroje zdaněny maximálně ve výši 5 % z hrubé částky dividend. Úroky podléhají zdanění pouze ve státě, kde je příjemce daňovým rezidentem. Licenční poplatky všeho druhu mohou být zdaněny ve státě zdroje maximálně ve výši 10 % z hrubé částky. 

Zdroj: KPMG

Foto: © Beboy - Fotolia.com

Mimosoudní vymáhání prošlo za posledních několik let značným vývojem. V B2C sféře došlo k přechodu od čistě provizního systému k systému přenášejícímu část nákladů za vymáhání na dlužníka, v B2B sféře pak dochází zejména k napojení různých informačních registrů (ISIR, registry s hospodářskými informacemi apod.). Ačkoliv je naším zásadním přesvědčením, že mimosoudní vymáhání má své nezastupitelné místo při řešení všech pohledávek, někteří věřitelé na něj s vidinou soudního přísudku u malých pohledávek rezignovali. Poslední legislativní změny a nález Ústavního soudu však mimosoudní vymáhání opět vrací do hry. Trendem je rovněž i předávání stále nižších pohledávek do správy. Tento trend je zřejmě reakcí na vytvoření vysokých sedlin drobných pohledávek, které v době růstu věřitelé neřešili, současně je i jejich správa postupem času umožněna díky vývoji informačních technologií a tím i poklesem nákladů s vymáháním spojených.

Museli klienti EOS KSI v důsledku ekonomické krize změnit inkasní postupy? Jakým způsobem? 

Změnou inkasních postupů se v průběhu krize zabývali téměř všichni klienti. Někde za to mohl pokles standardních zakázek a úbytek „obvyklé“ práce kmenových zaměstnanců, kteří dočasně z části inkasní agendu převzali, jinde tlak na pokles personálních nákladů naopak vyvolal zvýšenou poptávku po outsourcovaných službách. Krize rovněž ovlivnila chování klientů při sjednávání nových zakázek – analýzou dlužníků došlo k úpravě podmínek dodávek na fakturu či k úpravě schvalovacích postupů při získávání úvěrů. Další změnou byla snaha více strukturovat inkasní postupy, nastavit přesnější mantinely pro vnitřní správu pohledávek, délku externího inkasa, a tak i v některých případech docílit rychlejšího odžalování pohledávek. V neposlední řadě značný nárůst insolvencí vyvolal tlak mnoha firem na komplexní řešení dohledu nad insolvenčním rejstříkem spojený se službou přihlašování pohledávek do insolvenčního řízení. Mnoho klientů s B2C pohledávkami začalo v době krize své pohledávky intenzivně prodávat.

Firmy stále častěji hledají cesty ke snižování nákladů. K tomu jim pomáhá i mimosoudní vymáhání pohledávek. Jaké jsou nové nástroje k mimosoudnímu vymáhání? 

Outsourcované mimosoudní inkaso pohledávek je typickým nositelem úspor pro věřitele. V inkasní agentuře se kumuluje jak know how, tak i technické a personální kapacity, tedy veličiny umožňující generovat úspory z rozsahu a dosahovat vysokou kvalitu služeb. Vedle toho samotný princip odměňování agentury, kdy je provize vyplácena jen z uhrazených pohledávek, avšak práce je odváděna na všech předaných pohledávkách, je garancí efektivně vynaložených nákladů a motivací agentuře zároveň. Mezi nástroje mimosoudního vymáhání patří písemné upomínání (poštou, e-mailem, či SMS), telefonické upomínání a osobní návštěvy dlužníků. Tyto jednotlivé nástroje jsou vhodně kombinovány a doplněny dále o dohledávání nových kontaktů na dlužníky či monitoring insolvenčního registru. Významný posun lze sledovat i v oblasti IT technologií, které usnadňují přehled nad pohledávkami a umožňují lepší propojenost inkasní společnosti s klientem.

Liší se trh vymáhání pohledávek v ČR oproti jiným evropským státům? 

Trh vymáhání je v Evropě odlišný prakticky stát od státu. Odlišnosti panují jak v regulaci trhu inkasních agentur (tj. kdo a v jakém rozsahu může provádět inkasní činnost), tak i v možnostech přenosu nákladů vymáhání na dlužníka (od naprosté benevolence po přesná pravidla stanovení částky pro jednotlivé výkony přenositelné na dlužníka). Vedle uvedeného jsou rozdíly například i v délce stanovení promlčecí doby, či možnosti odkupu pohledávek. Stupeň zapojení externích subjektů do inkasa pohledávek je rovněž odlišný, závisí jak na rozvinutosti místního trhu, tak na konkurenčním (cenovém) tlaku či národních zvyklostech.

Výzkumy z minulých let ukázaly, že platební morálka Čechů patří k nejhorším v Evropě. Jak se vyvíjí v současné době? 

Platební morálku v současné době ovlivňuje přetrvávající ekonomická nejistota navazující na proběhlou hospodářskou krizi. Vývoj platební morálky je různý podle sektorů ekonomiky, v některých je slabé zlepšení (které může do značné míry souviset se zpřísněním podmínek získání úvěrů či možnosti plateb na fakturu), naši klienti však převážně hlásí setrvalý stav či drobné zhoršení platební morálky.

V posledních měsících se často mluví o problematice drobných pohledávek. S jakým druhem pohledávek se nejčastěji setkáváte vy? Jaká je úspěšnost jejich vymožení? 

Malé pohledávky se obecně definují dle výše do 10 tisíc Kč. Naše společnost získává měsíčně do správy řádově tisíce malých pohledávek, a to ve všech jejich výších. Spolu s věřiteli jsme vyvinuli model inkasa, který nám umožňuje realizovat několikaměsíční vícestupňový inkasní proces s vysokou úspěšností. Nedávné změny v systému náhrad za zastoupení advokátem u soudu nutí mnoho věřitelů přemýšlet o změně postupů a přivádí je na myšlenku více využívat právě námi dlouhodobě prosazované mimosoudní inkaso. Jsme jim pro tyto úvahy kdykoliv k dispozici.

Z jakých oblastí jsou nejčastěji vaši klienti? Máte mezi svými klienty i subjekty státní a veřejné správy? 

Naši obvyklí klienti jsou z řad bankovních domů, nebankovních poskytovatelů financování, pojišťoven, telekomunikačních operátorů, či spedičních a velkoobchodních firem. Nově se však k našim klientům, kde provádíme správu pohledávek, řadí například i zdravotnická zařízení.

Máte nějaké obchodní plány týkající se České republiky či jiných zemí? 

S ohledem na nadnárodní síť EOS se naše lokální plány koncentrují pouze na území České republiky. Obchodní plány pro Českou republiku jsou zaměřeny zejména na rozšíření portfolia klientů s cílem zasáhnout i ta odvětví, kde se nyní outsourcing pohledávek příliš neprosazuje (například vymáhání hypotečních úvěrů) a na rozvoj přidružených služeb (obchodní informace či prodej software na řízení pohledávek).

Co byste doporučil firmám, které mají problémy se splácením svých pohledávek? Jak by jim měly předcházet? 

Pokud firma eviduje při shodném či nižším obratu zvýšené množství pohledávek, a to buď v meziročním srovnání, nebo v rámci porovnání s konkurencí, může to mít několik důvodů. Mezi základní patří slabá prověrka odběratelů před dodávkou zboží na fakturu, chyby v dodávkách vyvolávající nutnosti častých reklamací, chyby ve fakturaci, příliš volná obchodní politika (může však být cíleným nástrojem pro získání tržního podílu), jednorázová intenzivní marketingová kampaň či slabý systém dohledu nad pohledávkami. Doporučoval bych důvody analyzovat za pomoci odborných firem a začít na problému intenzivně pracovat. Obchod je přeci ukončen až úplným zaplacením.

Foto: © Laurent Renault - Fotolia.com

Hodnota průmyslové produkce oslňující rozhodně není, neboť se čerpaly výhody nárůstu zakázek v minulých měsících, jejichž hodnota klesla v březnu o 1,1%. „Podstatné je, že poprvé po více než dvou letech dosáhla záporné hodnoty i meziroční změna hodnoty zahraničních zakázek,“ upozornil Bohuslav Čížek. Zakázky jako indikátor budoucí výroby dosahují v jednotlivých měsících určitých výkyvů, ovšem díky poklesu nových zakázek nevychází pozitivně ani výrobní index PMI, který v dubnu klesl z 52,1 na 49,7 bodů a dostal se tak pod „neutrální hranici“ 50 bodů. Na druhou stranu jako pozitivní faktor můžou působit německé zakázky, které mohou finální hodnoty výsledků nových zakázek v dubnu a květnu mírně oživit.

Obecná nejistota...

Vývoj průmyslové produkce v letošním roce bude ve znamení řady rizik. Otazník zůstává nad důsledky voleb v Řecku a Francii pro eurozónu a nad vývojem dluhové krize Řecka, Španělska a Itálie, což jsou i země, které zaznamenávají největší poklesy ekonomiky v eurozóně. Celkový PMI neklesá přitom pouze v zemích periférie, ale dubnové průzkumy ukazují, že slabší je i dynamika Německa či Francie. „Obecná nejistota vede podnikatele ke zvýšené opatrnosti v investičních akcích, přestože řada podnikatelů očekává uklidnění a oživení investic ke konci roku,“ uvedl Bohuslav Čížek. Březnovým výsledkům nepomohl ani vývoj cen, kdy stále rostly ceny energetických vstupů a konkurence na trzích neumožňuje výrobcům ceny plně promítat do finálních cen. V neposlední řadě negativním faktorem zůstává dlouhou dobu pokračující pokles jednoho z nejpostiženějších odvětví – stavební produkce, v březnu s meziročním reálným poklesem 8,9 %.

Inovativcům se daří

Současný vývoj ekonomiky působí na diferenciaci jednotlivých podniků. „Obecně se dá říci, že se daří inovativním firmám v oborech hi-tech, exportérům vyvážejících na rozvíjející se trhy a sektorově v podstatě táhnou ekonomiku dopravní prostředky a strojní zařízení díky zahraniční poptávce,“ uvedl Bohuslav Čížek.

První čtvrtletí potvrdilo ne příliš dobrou kondici české ekonomiky a ani průmysl celkově příliš nerostl. Přesto zůstal pozitivním přispěvatelem k výkonnostním ukazatelům ekonomiky a na rozdíl od ekonomiky jako celku překonal v přidané hodnotě předkrizové úrovně.

Foto: © Alx - Fotolia.com

Jak se factoringový trh celosvětově vyvíjí a jaká byla jeho role v období ekonomické recese, pane Morávku? 

Statistiky mezinárodního řetězce factoringových společností Factors Chain International (FCI) za rok 2011 potvrdily, že je factoring v dobách problematického ekonomického vývoje dostupnou a vyhledávanou alternativou k bankovním úvěrům. Celosvětově tento produkt zaznamenal v roce 2011 meziroční růst o 22 procent, v České republice o 16,6 procenta.

Pokles, ke kterému došlo v roce 2009, byl srovnán již v roce 2010 a globální výsledky minulého roku představují nový rekord. Tento růst je ovšem poháněn zejména rozvojem factoringového financování v mimoevropských státech. Evropa i nadále zůstává největším factoringovým trhem, její podíl však klesl z 68 procent v roce 2009 na současných 60 procent.

V České republice roste využití factoringu dvouciferným tempem. Kdy vůbec by měly firmy začít uvažovat o jeho využití a co by měly předem zvážit? 

Factoring je moderní a flexibilní způsob provozního financování založený na postupování pohledávek z obchodního styku, které mají splatnost obvykle do 90 dnů, v některých případech je možné financovat i pohledávky s delší splatností.

Firma, která začne uvažovat o možnosti využití factoringu, by si měla především zvážit, zda vůbec, případně jaký objem financí a k jakému účelu do svého podnikání potřebuje. Měla by mít dobře spočítáno, zda její podnikání generuje dostatek výnosů, aby pokryly náklady, které použití jakýchkoliv cizích zdrojů vyvolá, případně zda zapojení dalších financí potřebné výnosy vygeneruje. Tyto úvahy samozřejmě platí i pro využití klasického úvěru. Pokud jsou odpovědi na předchozí otázky kladné a firma navíc dává přednost rychlému a flexibilnímu přístupu a má zájem o přidanou hodnotu v podobě správy a inkasa postoupených pohledávek, případně i o alternativní ošetření rizika platební neschopnosti svých odběratelů formou tzv. bezregresního factoringu, mohl by ji factoring zajímat. 

Pokud se tedy firma rozhodne využít factoring, podle jakých kritérií má vybírat factoringovou společnost a nač si dát při jejím výběru pozor? 

Vzhledem k tomu, že transparentní poskytovatelé factoringových služeb operují v rámci velkých finančních skupin, úrokové sazby aplikované na poskytované zdroje se výrazně neliší. Rozdíl může být v administraci postoupení a s tím související rychlostí výplaty nároku z postoupených pohledávek či v rozsahu a kvalitě služeb poskytovaných v rámci správy pohledávek. Způsob práce v těchto oblastech by si měl zájemce nechat důkladně popsat. Může totiž dojít ke dvěma extrémům. Neadekvátní požadavky na dokumentování postoupených pohledávek mohou významně pozdržet výplatu zálohy, kdy se zkracuje doba, po kterou má klient prostředky k dispozici. Naopak pokud je factoringová společnost ochotna financovat například jediného odběratele nebo dokonce vybrané pohledávky za určitým odběratelem, a ty se ještě uplynutím relativně krátké lhůty po splatnosti automaticky vracejí klientovi, je přínos v oblasti správy pohledávek nulový a poskytnuté financování je v podstatě úvěr zdražený o účtovaný factoringový poplatek. Pozornost by měl zájemce také věnovat tomu, jak funguje aplikace, kterou factoringová společnost pro správu transakcí využívá a jaký je rozsah elektronické komunikace a on-line přístupu k informacím o průběhu spolupráce. Důležitým ukazatelem kvality factoringové společnosti je také její členství buď v Asociaci factoringových společností nebo v České leasingové a finanční asociaci. 

Mezi krerými druhy factoringu si může firma vybírat? 

Factoringové transakce se zpravidla rozlišují teritoriálně na domácí a mezinárodní – většinou exportní, což je objektivně dáno směrováním obchodu klienta bez vlivu na výhodnost či nevýhodnost, nebo podle míry převzetí rizika na regresní či bezregresní. Bezregresní factoring kompletuje financování s prvky úvěrového pojištění a znamená větší míru zabezpečení proti případné platební neschopnosti odběratelů, ale samozřejmě také o něco vyšší náklad. Co do míry využívání u nás stále převládá regresní factoring. V roce 2011 tvořily transakce v regresním factoringu téměř 74 procent celkového objemu postoupených pohledávek.

Pokud se tedy firma rozhodne využít pro provozní financování factoring, za jak dlouho lze factoringovou smlouvu uzavřít?

U každé společnosti je to individuální. Za určitých okolností, jde-li například o nižší rámec třeba do 20 milionů korun, může klient často získat první zálohy do deseti pracovních dnů od prvního kontaktu společnosti. Samozřejmě záleží také na tom, jak rychle dodá potřebné informace o svých potřebách a podnikání. To jsou ale především běžná data dostupná ve firemním účetnictví a ani obstarání dalších podkladů by nemělo být pro zájemce složité.  

Jsme tedy ve fázi, kdy firma factoring běžně využívá. Jakých chyb se klienti nejčastěji dopouštějí a nač si mají dát při jeho používání pozor?
Na základě dvacetileté zkušenosti v tomto oboru si dovolím říci, že největší chyby dělají v tom, že nerespektují naše doporučení. Klient by měl určitě dlouhodobě sledovat již zmiňovanou relaci mezi náklady a přínosem z této služby. Měl by mít také na paměti, že factoring je dobré řešení pro řadu situací, ale určitě ne samospasitelné, že například důsledky nezodpovědného výběru obchodních partnerů nakonec ponese on, a že factoring je finanční služba a ne zázrak.  

S tím vzniká i otázka: panují o factoringu mýty, případně jaké jsou nejčastější? 

Nejznámější factoringový mýtus je, že factoring je drahý, míněno v porovnání s bankovním úvěrem. Přitom jde o typické porovnávání nesrovnatelného. Factoring kromě zajištění cizích zdrojů, což je hlavní funkce úvěru, dodává svým uživatelům ještě řadu služeb v oblasti správy a inkasa pohledávek, přínos v prevenci vzniku špatných pohledávek a ve své nejkomplexnější podobě bezregresního factoringu i ochranu proti platebním výpadkům. Náklad za finanční zdroje je v obou případech obdobný, factoring k tomu dává něco navíc a něco navíc také stojí. Mýty se k nám občas importují i ze sousedních států, například z Rakouska či Německa, kde se traduje, že factoring využívají firmy, kterým již banky nechtějí půjčit. To už však neplatí ani v těchto zemích. Pomineme-li počáteční období vývoje, kdy banky nechtěly půjčovat nikomu, tak u nás to v podstatě neplatilo nikdy, neboť factoring se vyvíjel za zcela odlišných okolností.

Kolik tedy tyto služby stojí a prochází jejich cena také nějakým vývojem? 

Bohatá léta zakončená rokem 2008 vystavila factoringové služby konkurenci ze strany bank a logicky zvýšila i konkurenční tlaky uvnitř oboru. Následný propad trhu přispěl k tomu, že se dalo těžko očekávat navyšování poplatků. Obecně lze říci, že od přelomu tisíciletí se ceny soustavně snižovaly a dnes jsou na úrovni odpovídající zavedeným trhům v Západní Evropě korigované velikostí ekonomiky. Úrokové sazby za finanční služby odpovídají těm, které požadují na obdobný typ úvěru (kontokorent - pozn. redakce) banky. Factoringový poplatek je při předpokládaném ročním obratu postoupených pohledávek kolem 50 mil. korun pod jedním procentem z hodnoty postoupených pohledávek.

Podívejme se závěrem na vývoj factoringu v čase, zaznamenali jste za poslední léta nějaké trendy? 

Trendy se v našem oboru hledají poměrně obtížně. Vědomí vyššího rizika po roce 2008 zvýšilo zájem o bezregresní factoring, ten byl ovšem tlumen konzervativnějším přístupem úvěrových pojišťoven, se kterými factoringové společnosti v této oblasti spolupracují, a v konečných číslech se zásadně neprojevil. Factoring je ve své podstatě poměrně konzervativní produkt, který lze jen těžce inovovat. To, co bývá za inovace vydáváno, jsou v podstatě různé typy úvěrování, jako factoring jen označované. Největší pokrok asi přinesla, jako v řadě jiných činností, výpočetní technika a elektronická komunikace. Ještě počátkem devadesátých let minulého století se zachycovaly jednotlivé transakce ručně na papírových kartách. V současné době mají klienti díky vzdálenému přístupu informace o průběhu či stavu transakcí k dispozici on-line 24 hodin denně.

Foto: © beermedia - Fotolia.com

Nejvyšší správní soud (obdobně jako v předchozím řízení krajský soud) konstatoval, že maximální výši přirozených úbytků stanovuje vyhláškou 237/2005 Sb., kterou se stanoví výše technicky zdůvodněných ztrát při dopravě a skladování minerálních olejů. Veškeré inventurní rozdíly nad stanovenou výši je pak nutno považovat za vzniklé manko. Pokud plátce DPH neprokáže způsob jeho vzniku, zpravidla se posoudí jako použití majetku pro účely nesouvisející s ekonomickou činností plátce a dané zboží podléhá DPH na výstupu.

Pomineme-li konkrétní aspekty daného případu, soud opět potvrdil dřívější rozsudky v této oblasti (například rozsudek 1 Afs 51/2009-67) a podpořil správce daně v jejich přístupu při uplatňování DPH u inventurních rozdílů.

Nejvyšší správní soud ve svých rozsudcích nicméně připouští, že ne vždy se v případě manka jedná o situaci vyžadující odvod DPH.

Jde například o:

* manka způsobená krádeží,

* množstevní úbytky do výše stanovené normou,

* manka předepsaná k náhradě odpovědné osobě,

* manka legitimně zkompenzovaná s přebytky.

Při provedení inventury proto doporučujeme provést analýzu zjištěných rozdílů a věnovat zvýšenou pozornost jejich správnému zaúčtování a doložení. V případě daňové kontroly je pak nezbytné již od počátku důsledně argumentovat proti doměrku a v případě jeho vyměření tak připravit půdu pro případný budoucí soudní spor.

Zdroj: KPMG

Foto: © Cmon - Fotolia.com

Společnost evidovala k 31. prosinci 2008 ve svém účetnictví závazek z titulu nákupu pohledávky, který vznikl v roce 1996 a v roce 1999 se promlčel. Tuto nakoupenou pohledávku společnost v minulosti odepsala, přičemž část jmenovité hodnoty pohledávky byla uplatněna jako daňově uznatelný náklad. Správce daně závazek z titulu nákupu pohledávky posoudil jako závazek, kde vznikl daňově uznatelný náklad. O část neuhrazeného závazku odpovídající daňově odepsané části pohledávky pak zvýšil základ daně. Společnost v následném daňovém sporu založila svou argumentaci na tvrzené nepřípustnosti retroaktivity, neboť takto novelizovaný zákon o daních z příjmů postihl i závazky, k jejichž promlčení došlo před nabytím účinnosti novely. 

Podle Nejvyššího správního soudu se v daném případě jedná pouze o retroaktivitu nepravou, neboť nová právní úprava nezaložila účinky pro minulost a projevila se pouze ve změně právních následků vzniklé pohledávky pro budoucnost. Související daňová povinnost stěžovatele vznikla až v roce 2008, tedy po nabytí účinnosti předmětné novely. Nejvyšší správní soud s odkazem na předchozí judikaturu Ústavního soudu konstatoval, že takováto nepravá retroaktivita je v daňovém právu obecně přípustná jedině tehdy, pokud by zájem jednotlivce na aplikaci předchozí právní úpravy v daném konkrétním případě převážil nad veřejným zájmem na přijetí právní úpravy nové. Vzhledem k tomu, že z odůvodnění obsaženého v důvodové zprávě k předmětné novele jasně vyplýval veřejný zájem na dodanění neuhrazených závazků a poplatník měl v průběhu roku 2008 možnost učinit opatření k tomu, aby se negativním dopadům nového ustanovení vyhnul (například uhrazením závazku), shledal Nejvyšší správní soud v daném případě nepravou retroaktivitu vyvolanou novelizací zákona o daních z příjmů přípustnou.

 V tomto směru se citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ve svých závěrech odlišuje od nedávného nálezu Ústavního soudu (Pl. ÚS 9/08 z 12. července 2011), v němž byla v jiném případě nepravá retroaktivita shledána protiústavní a kterým Ústavní soud zrušil jedno z přechodných ustanovení novely zákona o daních z příjmů z roku 2002.

Zdroj: KPMG

Foto: © arahan - Fotolia.com

Akcionáři společností, kteří mají akcie emitovány ve formě listinných akcií na majitele, tak v případě přijetí tohoto zákona budou mít v zásadě tři možnosti, jak uvést status akcií do souladu s novou právní úpravou. První alternativou je dobrovolná změna formy akcií na akcie na jméno. Druhou pak změna podoby akcií z listinných na akcie zaknihované tak, že je zaregistrují u centrálního depozitáře. Forma akcií na majitele může zůstat v případě jejich zaknihování zachována. Jako třetí alternativu zákon nabídne zmíněnou možnost imobilizace listinných akcií na majitele u licencovaného schovatele. 

Zdroj: KPMG

Foto: © Visual Concepts - Fotolia.com

Dotace lze čerpat na celou řadu aktivit 

Program Eko-energie je obecně určen pro podniky všech velikostí prakticky bez odvětvového omezení. Pouze u aktivit typu využití obnovitelných zdrojů energie mohou žádat pouze malé a střední podniky. Samotná výše dotace závisí na velikosti podniku a typu projektu a pohybuje se v rozmezí 30 až 50 % tzv. způsobilých výdajů. Konkrétně můžete čerpat dotace například na zateplení stěn a střechy podnikatelského objektu, nahrazení neefektivního kotle na hnědé uhlí účinným tepelným čerpadlem, modernizace systému měření a regulace, instalace solárních kolektorů pro ohřev vody atd. Získat lze až 60 mil. Kč na projekt. Příjem registračních žádostí bude probíhat od 21. 5. 2012 do 8. 6. 2012 pro oblast obnovitelných zdrojů energie, a od 27. 6. 2012 do 4. 7. 2012 pro oblast úspor energie.

Klíčovou součástí a základem projektu je energetický audit. Energetický audit musí mít každý žadatel při podávání žádosti zpracován spolu s podnikatelským záměrem, který z něj vychází. Zpracování obou materiálů je poměrně náročný proces, stejně tak jako samotná kompletace žádosti a orientace v elektronickém prostředí, prostřednictvím něhož se žádosti odesílají a administrují.

Pro žadatele s menšími nebo žádnými zkušenostmi se strukturálními fondy EU je vhodné uvažovat o spolupráci s poradenskou nebo konzultační společností, která má s podáváním projektů určité zkušenosti a je schopna z celé řady nutných úkonů a dokumentů klást důraz na ty podstatné a vyvarovat se zbytečných chyb.

Pro více informací o programu Ekoenergie navštivte webové stránky www.enovation.cz.

Foto: © arahan - Fotolia.com

„Příznivý výsledek je dán výrazným rozdílem výše temp růstu, který nelze udržovat do nekonečna. Určitým pozitivním faktorem pro vývoj exportu je v posledních měsících relativně slabá koruna ve vztahu k euru. Nicméně i tato výhoda cenové konkurenceschopnosti odezní. Export zůstává hlavním tahounem naší ekonomiky, zejména díky výrobě strojů a dopravních prostředků, ale jeho pozice pro následující měsíce je nejistá díky přetrvávajícím rizikům zpomalení hospodářského růstu v eurozóně a vzhledem k výsledkům průmyslové výroby a zakázek v Německu v posledních dvou měsících,“ upozornil Bohuslav Čížek.

Co se týká importu, nižší nominální tempa růstu importu jsou důsledkem slabší domácí poptávky české ekonomiky, kde navíc v dovozu ropy či zemního plynu došlo pouze k nominálnímu růstu daném vysokými cenami energetických surovin. Naturálně však dovoz těchto komodit poklesl.

 Foto: © Franck Boston - Fotolia.com

„Výsledky průzkumu ukazují, že řada firem se s novou politikou státních orgánů v oblasti tzv. švarcsystému těžce vyrovnává a bere to jako významné omezení jejich podnikání. Mnoho z nich přistupuje k revizi smluv s dodavateli teprve nyní, kdy jim hrozí vysoké pokuty při odhalení nelegálního zaměstnávání ze strany Státního úřadu inspekce práce. Je však zajímavé, že když už takový případ odhalení nastane a prokáže se porušení zákona, souhlasí manažeři většinou s postihem nejen firmy, ale dokonce i živnostníků,“ komentuje výsledky průzkumu advokát Ambruz & Dark/Deloitte Legal Jan Procházka.

Hra na pláč... 

V otázce sankčních pokut je většina manažerů toho názoru, že škála pro určení sankční pokuty (250 tisíc až 10 milionů korun) je příliš široká a dává velkou moc úředníkům. Podle přibližně dvou třetin (67 %) z nich by měly být konkrétní přestupky a k nim odpovídající pokuty jasně definovány. Jen zhruba 10 % manažerů si myslí, že výše pokuty je adekvátní.  

„Pro řadu společností působí ta nejvyšší hranice jako velký strašák, který by především u těch menších mohl ohrozit samotnou existenci jejich firmy. I když ze zveřejněných statistik Státního úřadu inspekce práce o provedených kontrolách vyplývá, že pokuty v případě švarcsystému se zatím pohybují spíše u spodní hranice, spoléhat na to se do budoucna určitě nevyplatí. Navíc v konkrétním případě může být i pokuta na spodní hranici pro firmu likvidační,“ dodal Jan Procházka.

Nula od nuly pojde?

Jak vyplývá z průzkumu, čeští manažeři se neobávají, že postihování švarcsystému ze strany státu povede ke zvýšení nezaměstnanosti. Šest z deseti (60 %) se domnívá, že firmy se přizpůsobí novým podmínkám a z důvodu úspory nákladů na pracovní sílu nezačnou propouštět. Opačného názoru je zhruba čtvrtina dotazovaných (26 %). Dalších 13 % si myslí, že postihování švarcsystému sice povede ke zvýšení nezaměstnanosti, náklady na jeho odhalování se však státu vrátí v daních vybraných na základě nových pracovních smluv. 

Průzkum se dotýkal i názoru firem na vládou uvažované zvýšení daňových odvodů a omezení výdajových paušálů pro živnostníky. S tím bez výhrady souhlasí více než třetina firem (37 %). Oproti tomu zhruba polovina firem nesouhlasí, u velké části z nich (32 %) je však nesouhlas podmíněn opatřeními státu proti zneužívání paušálů. 

„Závěry průzkumu jsou v tomto ohledu pro mě poměrně překvapivé, očekával bych v této souvislosti větší podporu výdajových paušálů, které představují zjednodušení administrativy živnostníkům. U podstatné části respondentů našeho průzkumu zřejmě převládá názor, že výdajové paušály jsou spíše nástrojem daňové optimalizace než zjednodušením administrativy,“ dodal daňový poradce Robert Bezecný.

Foto: © Algol - Fotolia.com

„Na firemních noteboocích jsou uloženy zhruba tři čtvrtiny všech citlivých dat organizace. Drtivá většina našich zákazníků proto chrání šifrováním primárně firemní notebooky, přičemž tento poměr každoročně roste. Dobře si totiž uvědomují, že s jejich využíváním mimo kancelář se pojí největší riziko ztráty citlivých dat,“ uvedl Martin Hanzal, výkonný ředitel společnosti SODATSW, která se dlouhodobě zabývá zabezpečením dat pomocí šifrování. „Firemní notebooky mohou zároveň snadno posloužit jako prostředek k neautorizovanému průniku do informačního systému organizace. To může mít pro firmu fatální důsledky,“ uvedl Martin Ondráček, produktový ředitel společnosti SODATSW.

Home office jako časovaná bomba?

Rostoucí zájem o ochranu notebooků úzce souvisí s faktem, že se stále více lidí pohybuje při výkonu svého zaměstnání v terénu, případně pracují přímo z domova. Podle loňských údajů Českého statistického úřadu umožňovalo svým zaměstnancům využít princip home office bezmála 75 % podniků z odvětví komunikačních a informačních technologií. Při používání notebooků mimo kancelář hrozí podle odborníků vysoké riziko lidského pochybení, které může vést ke ztrátě nebo odcizení přístroje i s uloženými daty.

„V cizině je práce z domova využívána více než v tuzemsku. Můžeme tedy logicky nabídku na práci z domu nalézt častěji u zahraničních společností. Jedná se většinou o administrativní nebo IT pozice. Podmínkou je, aby tito zaměstnanci ovládali práci s notebookem a plně si uvědomovali veškerá rizika, která jsou s ní spojená,“ uvedl Martin Schneider ze společnosti ADECCO. „Flexibilní úvazek, jakým je právě home office, má často charakter benefitu. Jako takový má vliv na posílení pozitivního vztahu zaměstnanců ke společnosti. Nejčastěji se to týká technických pozic, jakými jsou programátoři, administrátoři nebo grafici. V terénu také často pracují obchodní zástupci,“ uvedl Mikuláš Procházka ze společnosti Grafton Recruitment.

Porovnání rizik ztráty dat:

Zdroj: SODATSW (jde o ilustrační tabulku, která se může u různých typů podniků lišit)

Vysoké riziko (H) je třeba řešit s nejvyšší prioritou (neprodleně)

Střední riziko (M) je nutno řešit v krátkodobém nebo střednědobém časovém horizontu

Nízké riziko (L) umožňuje zabývat se jím až po vyřešení rizik vyšších priorit a věnovat se mu v dlouhodobém výhledu

Informativní/akceptovatelné riziko (I) nevyžaduje vzhledem k charakteru ani v dlouhodobém výhledu zavedení protiopatření.

Foto: © olly - Fotolia.com